Smlouva o dílo patří mezi typické smlouvy podle občanského zákoníku (konkrétně § 2586 a násl.). A ačkoliv je zákon poměrně flexibilní, v otázce ukončení smlouvy může neznalost způsobit vážné problémy. Každá strana má totiž jiné možnosti – a jiná rizika.

🛑 Odstoupení od smlouvy

Odstoupení je nejčastější způsob ukončení, ale nelze ho použít libovolně. Od smlouvy lze odstoupit, pokud:

• druhá strana porušila podstatně smluvní povinnost,

• bylo sjednáno právo na odstoupení při konkrétní situaci (např. prodlení),

• nebo tak stanoví zákon.

Pozor: Odstoupením se smlouva ruší od počátku. Je tedy nutné vypořádat vše, co bylo do té doby plněno – zaplacené zálohy, dílčí plnění atd.

🧾 Výpověď

Na rozdíl od odstoupení, výpověď neruší smlouvu zpětně, ale pouze do budoucna. Používá se zejména u dlouhodobých nebo rámcových smluv.
V případě smlouvy o dílo je ale možnost výpovědi omezena – zákon ji umožňuje jen ve výjimečných případech, nebo musí být výslovně sjednána.

Objednatel například může odstoupit i bez důvodu (§ 2589 odst. 2 OZ), ale musí uhradit náklady a zisk, který by zhotovitel měl. Toto ustanovení bývá často opomíjeno a vede ke sporům.

⚖️ Dohoda o ukončení

Jednoduché, ale často přehlížené řešení: obě strany se prostě dohodnou. Lze tak elegantně upravit, co bude s rozpracovaným dílem, kdo co doplatí a kdo co převezme.

Dohoda má tu výhodu, že snižuje riziko budoucího sporu – ale obě strany na ni musí přistoupit dobrovolně a z vlastní iniciativy.

📌 Co do smlouvy přidat

Aby bylo ukončení smlouvy co nejméně konfliktní, doporučuji vždy smluvně:

• sjednat důvody a podmínky pro odstoupení,

• přesně popsat dopady (např. kdo hradí náklady, co se vrací),

• uvést lhůty pro oznámení,

• a sjednat možnost výpovědi, pokud je vztah dlouhodobý.