Smlouva o dílo často zahrnuje napětí: termíny, kvalitu, dodržení specifikací, odpovědnost za vady. A právě proto do ní strany často vkládají tzv. smluvní pokutu – jako nástroj nátlaku i jistoty. Ale když není dobře nastavená, může se z obranného štítu stát útočná zbraň.

Smluvní pokuta je předem sjednaná částka, kterou je jedna strana povinna zaplatit druhé, pokud poruší smluvní povinnost – typicky termín dokončení, kvalitu provedení nebo předání bez vad. Cílem je motivovat ke splnění závazku a ulehčit vymáhání – protože není třeba prokazovat výši škody.

To zní dobře. Jenže v praxi je častý jeden ze dvou extrémů:

• Buď je pokuta příliš nízká – a druhá strana se jí nebojí.

• Nebo je přemrštěná – a může být i soudně zkrácena nebo nevymahatelná.

Zásadní je, že:

• Pokuta musí být přiměřená ve vztahu k hodnotě díla a významu porušení.

• Měla by být konkrétní, ne neurčitá („v přiměřené výši“ je k ničemu).

• Měla by jasně říkat, za jaké porušení se uplatní – zpoždění, vady, neposkytnutí součinnosti apod.

❗ Nejčastější chyby:

• Sjednání pokuty jen pro jednu stranu (většinou zhotovitele), ale bez zajištění práv objednatele v opačném případě.

• Kumulace pokuty s náhradou škody bez rozmyslu – zákon to umožňuje, ale ve smlouvě to musí být výslovně.

• Příliš vysoká částka za drobné porušení, což soudy často považují za nemravné a krátí.

Na druhou stranu – když smluvní pokuta chybí úplně, nezbývá než vymáhat škodu klasicky, dokazovat její výši a příčinnou souvislost. A to je běh na dlouhou trať.

Dobře napsaná smluvní pokuta je jednoduchý, ale velmi silný nástroj.
A pokud si nejste jistí, jak ji nastavit nebo zda je vámi podepsaná smlouva v tomto ohledu fér, ozvěte se. Upozorním vás na rizika dřív, než začnou bolet.