Správní žaloba, nebo nová žádost o invalidní důchod? | Případová studie

Správní soud neposuzuje dnešní zdravotní stav

Správní žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení není novým řízením o tom, zda je člověk invalidní právě dnes.

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního vychází soud při přezkumu ze skutkového a právního stavu, který existoval v době rozhodování správního orgánu. 

Ve věcech invalidního důchodu to znamená především jedno: soud přezkoumává, zda byl správně posouzen zdravotní stav existující ke dni rozhodnutí o námitkách.

Pokud se zdravotní stav zásadně zhorší až poté, nejde o skutečnost, podle které by bylo možné zpětně označit původní rozhodnutí za nezákonné.

Nejvyšší správní soud to znovu výslovně potvrdil i v roce 2026. Pokud nové vyšetření zachycuje až zdravotní stav vzniklý nebo zhoršený po napadeném rozhodnutí, patří taková změna do nového řízení o invalidním důchodu, nikoli do soudního přezkumu starého rozhodnutí. 

To ale ještě neznamená, že každá lékařská zpráva s pozdějším datem je před soudem bezcenná.

Novější lékařská zpráva může být použitelná i před soudem

Rozhodující není datum napsané v záhlaví zprávy, ale o jakém zdravotním stavu zpráva vypovídá.

NSS v září 2026 velmi srozumitelně shrnul, že později vyhotovené lékařské zprávy mohou být relevantní, pokud se zpětně vztahují ke zdravotnímu stavu v rozhodné době nebo jej mohou objasnit. Pouhé zachycení pozdějšího zdravotního stavu však nestačí.

Prakticky tedy mohou nastat dvě odlišné situace.

Odborný lékař například v říjnu provede podrobnější vyšetření a z jeho závěru bude zřejmé, že objektivizovaný deficit existoval už několik měsíců před zamítnutím námitek. Taková zpráva může být významná i v soudním řízení, přestože vznikla později.

Jestliže ale říjnové vyšetření popisuje novou komplikaci, nový úraz nebo skutečné zhoršení, které nastalo teprve po rozhodnutí ČSSZ, soud podle něj původní rozhodnutí přezkoumávat nemůže.

Právě toto rozlišení bývá při rozhodování mezi žalobou a novou žádostí zásadní.

Když problém není v posudku, ale v tom, co chybí pod ním

U správní žaloby se často hledají vady posudku: zda vycházel ze všech podkladů, zda správně určil rozhodující zdravotní postižení, zda odpovídá funkčnímu nálezu nebo zda dostatečně vysvětlil zvolenou položku vyhlášky.

To všechno může být důležité.

Jiná situace ale nastává, když při rozboru zjistím, že ani v dostupné zdravotní dokumentaci není objektivní medicínský nález, který by vyšší posudkové hodnocení skutečně podporoval.

Pak je potřeba si položit nepříjemnou otázku:

Chci žalobou napravit nesprávné vyhodnocení existujícího důkazu, nebo teprve doufám, že nový důkaz ukáže něco, co zatím doloženo není?

To jsou dvě velmi odlišné procesní situace.

Příklad z praxe: slabina posudku existovala, ale rozhodující nález chyběl

V jedné věci jsem posuzovala vhodnost správní žaloby klientky, které byla zamítnuta žádost o invalidní důchod i následné námitky.

Jejím rozhodujícím zdravotním postižením byla dlouhodobá ztráta zraku jednoho oka. V posledním období ale popisovala problémy také při zatěžování jediného vidoucího oka, zejména při práci na počítači a delší zrakové činnosti. Tyto obtíže zachytila i ve svém profesním dotazníku. 

V první instanci byl pokles pracovní schopnosti stanoven na 20 %. Po námitkách došlo ke zvýšení na 30 %, což ale stále nedosahovalo hranice invalidity. 

Při kontrole posudku jsem viděla určitou slabinu: funkce jediného vidoucího oka nebyla v dostupné odborné dokumentaci zcela podrobně objektivizována.

To by šlo v žalobě otevřít.

Jenže současně chyběl jiný, mnohem důležitější článek: neměla jsem odborný nález, který by už nyní prokazoval tak závažnější funkční deficit tohoto oka, aby mohl vést k jiné posudkové kategorii a k dosažení potřebného procenta.

V námitkovém řízení navíc nebyly předloženy nové odborné nálezy. 

Žaloba by se tak do značné míry změnila v pokus zjistit až během soudního řízení, zda potřebný medicínský deficit vůbec existuje.

To pro mě nebyla nejlepší strategie.

Soudní řízení samozřejmě může medicínu znovu prověřit

To neznamená, že by soud ve věcech invalidního důchodu pracoval pouze s původním posudkem ČSSZ.

Pro přezkumné řízení soudní posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím svých posudkových komisí. Tak to výslovně stanoví § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. 

Posudek této komise bývá ve věcech invalidity stěžejním důkazem. Musí být úplný a přesvědčivý a vypořádat se s rozhodujícími skutečnostmi. Velmi čerstvá judikatura NSS znovu potvrzuje, že posudková komise má hodnotit úplnou zdravotnickou dokumentaci, tvrzené obtíže, rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i odpovídající zařazení podle vyhlášky. 

Žaloba tedy může být velmi účinným nástrojem tam, kde již existující dokumentace podporuje jiný závěr a posudkové orgány ji přehlédly, nesprávně vyhodnotily nebo nedostatečně vysvětlily svůj závěr.

Ale právě to je něco jiného než situace, kdy klíčová odborná vyšetření teprve potřebujeme získat.

Proč může být výhodnější nová žádost

Pokud očekávám, že rozhodující pro další posouzení budou nové lékařské zprávy, často mi strategicky dává větší smysl nejprve tyto podklady získat a postavit na nich novou žádost o invalidní důchod.

Výhoda je podle mě podstatná.

Nový odborný nález nebude poprvé vstupovat až do soudního řízení. Bude už součástí podkladů při novém prvostupňovém posouzení.

Pokud jej posudkový orgán vyhodnotí nepříznivě nebo nedostatečně, může žadatel podat námitky. V námitkovém řízení pak může konkrétně napadat právě způsob, jakým byly nové nálezy hodnoceny.

Teprve pokud ani námitkové řízení problém neodstraní, přichází na řadu soud.

Jinými slovy: nový medicínský základ případu projde nejprve správním řízením a následně námitkovým přezkumem, než se případ případně dostane před soud.

To může být procesně mnohem čistší než předložit rozhodující medicínský materiál poprvé až v žalobním řízení.

Neznamená to, že by předložení nové zprávy soudu bylo nesprávné. Jen se tím mění místo, kde je nový medicínský problém poprvé řešen.

Není to univerzální pravidlo

Ani zde neplatí, že „nová zpráva = nová žádost“.

Představme si jiný případ. Už v době námitkového řízení existovalo závažné funkční omezení, pacient jej opakovaně popisoval a v dokumentaci pro ně byly určité objektivní podklady. Posudek je však přehlédl nebo nesprávně vyhodnotil.

Krátce po rozhodnutí pak odborný lékař provede vyšetření, které pouze přesněji potvrzuje a vysvětluje deficit existující už dříve.

V takové situaci může být zcela namístě správní žaloba a použití novějšího nálezu právě k objasnění tehdejšího zdravotního stavu. NSS takovou možnost výslovně připouští.

Naopak pokud odborné vyšetření ukáže nově vzniklé nebo skutečně pozdější zhoršení, nemá smysl snažit se jeho prostřednictvím měnit staré rozhodnutí. NSS v takové situaci výslovně odkazuje na možnost podat novou žádost o invalidní důchod. 

Rozhoduje tedy obsah zprávy a časové zařazení zdravotního stavu, nikoli pouze datum jejího vystavení.

Co při rozhodování mezi žalobou a novou žádostí posuzuji

Pro mě je rozhodující především rozdíl mezi důkazním nedostatkem řízení a medicínským nedostatkem samotného případu.

Pokud existuje kvalitní odborná dokumentace podporující vyšší míru poklesu pracovní schopnosti a problém je v jejím posudkovém hodnocení, žaloba může mít velmi dobrý smysl.

Pokud ale dokumentace potřebný deficit zatím neprokazuje a teprve čekáme, zda jej budoucí vyšetření vůbec potvrdí, jsem s doporučením žaloby výrazně opatrnější.

V případě klientky se ztrátou zraku jednoho oka právě tohle převážilo.

Teoreticky bylo možné podat žalobu a pokusit se během soudního řízení doplnit podklady vztahující se ještě k tehdejšímu zdravotnímu stavu.

Strategicky jsem ale považovala za vhodnější, aby klientka nejprve absolvovala potřebná odborná vyšetření a zjistila, zda vůbec existuje objektivní medicínský základ pro vyšší hodnocení. Pokud ano, může být nová žádost od počátku postavena na těchto výsledcích.

Klientka se nakonec rozhodla správní žalobu nepodat.

Žaloba a nová žádost řeší dvě různé otázky

Správní žaloba se v zásadě ptá:

Bylo rozhodnutí ČSSZ správné podle zdravotního stavu, který existoval v době jeho vydání?

Nová žádost se naopak ptá:

Splňuji podmínky invalidity podle zdravotního stavu, který má být nově posouzen?

Někdy se oba příběhy překrývají. Někdy může novější lékařská zpráva významně pomoci v soudním řízení. A někdy má člověk současně důvod napadnout staré rozhodnutí a zároveň podat novou žádost kvůli pozdějšímu zhoršení.

Proto nelze doporučení „žaloba nebo nová žádost“ udělat pouze podle toho, že přišla nová lékařská zpráva.

Je potřeba zjistit co zpráva dokazuje, k jakému období se vztahuje a zda řeší slabinu původního posouzení, nebo už dokumentuje nový zdravotní stav.

A právě v tom podle mě spočívá podstatná část strategického posouzení věci po zamítnutí námitek.