Smlouva o sdružení – když chcete spolupracovat bez firmy

STRUČNÁ ODPOVĚĎ NA HLAVNÍ OTÁZKU

Podle současného občanského zákoníku vzniká společnost, když se několik osob smluvně zaváže sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci. Právní úprava je obsažena v § 2716 a násl. občanského zákoníku.

Taková společnost není obchodní korporací typu s.r.o. a sama nemá právní osobnost. Společný projekt proto nelze chápat jako novou „firmu“, která automaticky stojí mezi společníky a okolním světem.

Smlouva by proto měla přesně nastavit zejména společný účel, příspěvky jednotlivých společníků, rozhodování, správu společných záležitostí, rozdělení zisku a ztráty, jednání vůči třetím osobám a způsob ukončení spolupráce.

MOŽNÁ SI ŘÍKÁTE…

„Je sdružení něco jako s.r.o.?“

„Musíme kvůli společnému projektu zakládat novou právnickou osobu?“

„Kdo bude vlastníkem společně nakoupeného majetku?“

„Může jeden společník rozhodovat za všechny?“

„Jak si rozdělíme zisk a ztrátu?“

„A co když jeden z nás bude chtít ze spolupráce odejít?“

Právě tyto otázky určují, zda je taková konstrukce pro konkrétní projekt skutečně vhodná.

CO JE PROBLÉM V PRAXI (ODLIŠNOST OD TEORIE)

Teoretická myšlenka je jednoduchá.

Dvě nebo více osob chtějí dosáhnout společného cíle.

Nemusí kvůli tomu nutně zakládat s.r.o. nebo jinou obchodní korporaci.

Mohou se smluvně sdružit za společným účelem.

Tím ale nevzniká nový samostatný právní subjekt, který by automaticky vlastnil majetek, uzavíral smlouvy a nesl všechny závazky místo svých členů. Současná úprava společnosti navazuje právě na dřívější institut sdružení bez právní subjektivity.

A právě proto je v praxi potřeba vědět:

• co je společným účelem,
• co každý společník poskytne,
• kdo vede společné záležitosti,
• kdo může jednat vůči zákazníkům a dodavatelům,
• kdo uzavírá konkrétní smlouvy,
• jak se hradí náklady,
• jak se rozdělují příjmy,
• jaký je podíl na zisku a ztrátě,
• komu patří majetek využívaný pro společný projekt,
• kdo vede evidenci a vyúčtování,
• jak se přijímají zásadní rozhodnutí,
• co se stane při odchodu jednoho společníka.

Bez smluvního nastavení se z jednoduchého:

„Budeme podnikat společně.“

může velmi rychle stát otázka:

„Ale kdo měl vlastně právo toto rozhodnout?“

NEJVĚTŠÍ RIZIKA A CHYBY

U smlouvy o sdružení / společnosti bych si dala pozor zejména na:

• neurčitý společný účel,
• nejasné příspěvky jednotlivých společníků,
• chybějící ocenění majetkových vkladů,
• představu, že vzniká nová právnická osoba,
• nejasné vlastnictví majetku,
• neřešené rozhodování,
• nejasné oprávnění jednat vůči třetím osobám,
• směšování společných a individuálních peněz,
• chybějící evidence příjmů a výdajů,
• nejasné rozdělení zisku,
• přehlížení rozdělení ztráty,
• nevhodně nastavenou odpovědnost za chyby jednotlivých společníků,
• chybějící pravidla pro přijetí další osoby,
• neřešený odchod společníka,
• nejasné vypořádání majetku po skončení spolupráce.

Typická chyba?

„Zisk si rozdělíme napůl.“

Dobře.

Ale náklady?

Ztrátu?

Investice?

Nevymoženou pohledávku zákazníka?

Škodu způsobenou jedním společníkem?

Jedna věta o zisku neřeší ekonomiku společného podnikání.

JAK POSTUPOVAT (REALITA, NE IDEÁL)

U smlouvy o sdružení bych nezačínala názvem smlouvy.

Začala bych jednoduchou otázkou:

Jak má naše spolupráce vypadat každý běžný pracovní den?

1. Určete společný účel

Jeden konkrétní projekt?

Dlouhodobé podnikání?

Společná zakázka?

Vývoj produktu?

Společný nákup nebo jiné využití majetku?

2. Sepište, co každý přináší

Peníze?

Vybavení?

Know-how?

Práci?

Obchodní kontakty?

Pouhé prohlášení, že „každý přispěje podle možností“, může při prvním sporu fungovat velmi špatně.

3. Rozdělte rozhodování

Co může každý řešit samostatně?

Co vyžaduje souhlas všech?

Má existovat správce společných záležitostí?

Kdo smí nakládat s penězi?

4. Vyřešte jednání navenek

Kdo komunikuje se zákazníkem?

Kdo podepisuje smlouvu?

Na koho budou vystavené faktury?

Kdo odpovídá za konkrétní závazek?

Tady je zásadní nezapomenout, že samotná společnost nemá vlastní právní osobnost.

5. Nastavte ekonomiku

Jak se rozdělují:

• náklady,
• příjmy,
• zisk,
• ztráta?

Pokud si společníci podíly neupraví, zákon obsahuje vlastní podpůrná pravidla; právě proto je lepší u významnější spolupráce nespoléhat na zákonný default, ale vědomě si nastavit vlastní ekonomický model.

6. Napište si pravidla rozchodu dřív, než se pohádáte

Kdo může odejít?

Co se stane s rozpracovanými zakázkami?

Jak se ocení majetek?

Jak se vypořádají pohledávky a dluhy?

Kdo může pokračovat v projektu?

Dobrá smlouva o spolupráci musí umět nejen spojit lidi.

Musí je umět také rozumně oddělit.

PŘÍKLADY Z PRAXE

👉 Dva podnikatelé získají jednu velkou zakázku

Každý umí jinou část projektu.

Místo zakládání nové společnosti se dohodnou na společném provedení zakázky.

Jeden zajišťuje projektovou část, druhý realizaci.

Na začátku jsou role jasné.

Pak zákazník požaduje změnu za dalších 500 000 Kč.

Kdo ji smí schválit?

Kdo ji provede?

A komu připadne dodatečná odměna?

Rozdělení původní práce ještě neznamená rozdělení budoucího rozhodování.

👉 Jeden vloží peníze, druhý především práci

První společník poskytne 1 000 000 Kč.

Druhý několik měsíců pracuje na projektu.

Oba mají mít stejný podíl na výsledku.

Po roce projekt skončí ztrátou.

Najednou se ukáže, že každý chápe „stejné podíly“ trochu jinak.

Jeden počítá vložené peníze.

Druhý stovky hodin práce.

Proto je potřeba už při podpisu vědět, co má jednotlivý příspěvek právně a ekonomicky znamenat.

👉 Spolupráce funguje, dokud jeden nechce odejít

Tři lidé několik let společně provozují projekt.

Jeden chce skončit.

Teprve potom se začne řešit:

Kdo vlastní vybavení?

Kdo může dál používat společný název?

Co s webem a databází zákazníků?

Jak se rozdělí rozpracované zakázky?

Co s nezaplacenými fakturami?

Odchod společníka není administrativní detail. U společného projektu může být stejně důležitý jako jeho vznik.

PROČ OPATRNĚ S „UDĚLÁM SI SÁM“

Smlouva o sdružení svádí k jednoduchému řešení:

„Napíšeme, co kdo dělá, a zisk rozdělíme napůl.“

Jenže společný projekt vytváří mnohem více vztahů.

Univerzální vzor neví:

• co společně děláte,
• zda jde o jeden projekt nebo dlouhodobou spolupráci,
• kdo přináší peníze,
• kdo přináší práci,
• kdo vlastní potřebný majetek,
• kdo jedná se zákazníky,
• kdo může přijímat nové závazky,
• kdo spravuje peníze,
• jak se měří skutečný přínos každého společníka,
• jak chcete rozdělit ztrátu,
• jak snadno má být možné odejít.

A hlavně může vzniknout chybná představa:

„Máme společný název a smlouvu, takže jsme vytvořili nový podnikatelský subjekt.“

Nevytvořili.

Společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku není sama právnickou osobou.

A právě proto musí být otázka, kdo má konkrétní právo a kdo konkrétní povinnost, ve smlouvě promyšlena velmi prakticky.

DOPORUČENÍ ADVOKÁTKY + CHECKLIST

U smlouvy o sdružení bych doporučila jednoduchý test:

Kdybych zítra přestala se svými společníky komunikovat, dokážu pouze ze smlouvy určit, komu patří majetek, kdo smí rozhodovat, kdo komu co dluží a jak lze spolupráci ukončit?

Pokud ne, smlouva stojí příliš mnoho na každodenní dobré domluvě.

Rychlý checklist

• Je přesně určen společný účel.

• Jsou identifikováni všichni společníci.

• Je určeno, co každý společník poskytne.

• Majetkové vklady jsou správně popsány a případně oceněny.

• Je jasné, komu patří používaný majetek.

• Je upraveno rozhodování.

• Je určena správa společných záležitostí.

• Je jasné, kdo smí jednat vůči třetím osobám.

• Je řešeno uzavírání konkrétních smluv.

• Je nastavena evidence příjmů a nákladů.

• Je určeno rozdělení zisku.

• Je určeno rozdělení ztráty.

• Je řešena odpovědnost za porušení povinností.

• Je upraveno přijetí případného dalšího společníka.

• Jsou stanovena pravidla odchodu.

• Je upraveno vypořádání majetku, pohledávek a dluhů.

• Smlouva řeší rozpracované projekty při skončení spolupráce.

FAQ

Co je smlouva o sdružení?

Pod současným občanským zákoníkem je správným označením smlouva o společnosti. Společnost vzniká, pokud se několik osob smluvně zaváže sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci.

Jde o právního nástupce dřívějšího institutu označovaného jako „sdružení bez právní subjektivity“. V běžné praxi se proto výraz smlouva o sdružení stále používá.

Vznikne uzavřením smlouvy nová firma?

Ne.

Společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku nemá vlastní právní osobnost. Není tedy samostatnou právnickou osobou jako například s.r.o.

Musí být smlouva písemná?

Ne v každé situaci. Zákon však s písemnou formou počítá v určitých případech, zejména podle povahy vkladů a dalších okolností.

U podnikatelského projektu bych písemnou smlouvu považovala prakticky za samozřejmost. Už kvůli rozhodování, majetku, odpovědnosti a vypořádání.

Musí každý společník vložit peníze?

Ne.

Příspěvek ke společnému účelu může mít podle konkrétního nastavení i jinou podobu, například činnost. Současná právní úprava tedy umožňuje podstatně širší konstrukci než jen společný finanční vklad.

Jak se rozděluje zisk a ztráta?

Nejlepší je upravit podíly přímo ve smlouvě podle skutečného ekonomického modelu spolupráce.

Pokud je strany neurčí, nastupují podpůrná pravidla občanského zákoníku. U významnějšího projektu bych ale nenechávala tak zásadní ekonomickou otázku pouze na zákonné výchozí úpravě.

Jaký je rozdíl mezi sdružením a s.r.o.?

U s.r.o. vzniká samostatná právnická osoba s vlastním majetkem, právy a povinnostmi.

Společnost podle § 2716 občanského zákoníku samostatnou právnickou osobou není. Je založena smluvním vztahem mezi společníky za společným účelem.

Rozdíl je proto podstatně hlubší než jen v administrativní náročnosti založení.