⚖️ Právní rozdíly mezi B2B a B2C smlouvami

Smlouva mezi podnikateli (B2B) se od smlouvy mezi podnikatelem a spotřebitelem (B2C) liší v několika zásadních oblastech:

• Omezená ochrana podnikatele: Spotřebitel má zákonem chráněná práva (např. možnost odstoupení, reklamace), podnikatel nikoliv.

• Přísnější výklad: V podnikatelském vztahu se předpokládá, že smluvní strany vědí, co podepisují. Pokud ve smlouvě něco chybí, nebude to „dovykládáno“ ve váš prospěch.

• Rozhodné právo a soudní příslušnost: U spotřebitelů je omezena volba práva a soudu. U podnikatelů si mohou smluvní strany zvolit prakticky cokoli.

• Forma smlouvy: U B2B vztahů často postačí i ústní dohoda či e-mailová výměna, pokud je prokazatelná.

❌ Časté omyly v praxi

1. Chybná identifikace stran: Mnoho lidí netuší, že IČO v objednávce nebo faktuře může právně změnit charakter vztahu ze spotřebitelského na podnikatelský.

2. Zneužití postavení silnější strany: Velké firmy někdy využívají toho, že druhá strana není právně zdatná – a do smlouvy vkládají nepřiměřené podmínky, které by u spotřebitele neobstály.

3. Šablony z internetu: Laici často použijí nevhodný vzor smlouvy, aniž si uvědomí, že B2B smlouva potřebuje jiné náležitosti než B2C.

📚 Příklad z praxe:

Klient uzavřel smlouvu o poskytování IT služeb. Použil ale vzor spotřebitelské smlouvy. Když zákazník přestal platit, neměl ve smlouvě ani lhůty, ani sankce. Soud mu sice uznal nárok, ale bez úroků z prodlení – ty totiž nebyly ve smlouvě uvedeny. Ve vztahu B2B soud neodpustí, co si smluvní strany neohlídají samy.

✅ Doporučení advokátky:

• Vždy si ověřte, kdo je ve smlouvě podnikatel a kdo spotřebitel – a podle toho přizpůsobte text.

• Pokud jednáte s podnikatelem, nespoléhejte na zákonnou ochranu – tu musíte nahradit jasnou formulací smlouvy.

• Používejte přiměřená ustanovení – u silnější smluvní strany se může jednat i o neplatnost pro nepřiměřenost.